Slovenská historie
Dějiny
Prvním „státním útvarem“ na území Slovenska bylo Vanniovo království, jehož byla větší část území státu několik let v 1. století součástí. Slovanské osídlení se objevilo přibližně od 5. století. Od roku 568 země sousedila a byla i pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy, vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví, po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše se Slovensko stalo součástí Uherského království.
Až do roku 1918 bylo Slovensko součástí Uherského království (Horní Uhry) ve kterém do začátku 12. století bylo součástí Nitransko. Po bitvě u Moháče, roku 1526 nastoupil Ferdinand I. Habsburský na uherský trůn a Slovensko se stalo součástí habsburského soustátí. Po osmanské expanzi na území bývalého Uherska v 16. a 17. století se území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska – dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko (Burgenland) a západní Maďarsko (Královské Uhersko). Tím se Slovensko stalo jádrem Královského Uherska. Bratislava se stala hlavním (1536–1784, 1848) i korunovačním městem (1563–1830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Trnava se pak následně stala sídlem ostřihomského arcibiskupa, čili centrálním městem uherské římskokatolické církve.
Za revoluce v letech 1848–1849 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se oddělili od Uherska a stali se samostatnou částí Rakouské monarchie. To se jim však nepodařilo. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po rakousko-uherském vyrovnaní v letech 1867-1918, kdy Uhersko získalo větší podíl na rozhodování i nad územím Slovenska.
Mezi lety 1918–1939 se Slovensko s téměř dnešním vytyčením hranic stalo jako samosprávná Slovenská krajina součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se tak z vlivu Budapešti. V dobách druhé světové války (1939–1945) získalo Slovensko formální samostatnost (Slovenský štát, oficiálně Slovenská republika), fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (SNP) proti nacistickému režimu.
Roku 1945 se země navrátila k Československu, které se v roce 1948 změnilo v socialistický stát. Snaha o federaci vedla k vytvoření asymetrického modelu institucí například samostatného slovenského sněmu a vlády. Po komunistickém převratu roku 1948 byly všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR). Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i samostatnosti.
Z jara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (spor o název se jmenoval Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává Česká a Slovenská federativní republika existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy.
25. července 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice, v jejímž rámci Slovensko výměnou za slovenskou část osady Sidonie a pozemky ležící na pravém (západním) břehu řeky Moravy a severně od Sudoměřického potoka, získalo původně moravskou osadu U Sabotů, jakož i moravské pozemky ležící na levém (východním) břehu řeky Moravy a některé moravské pozemky jižně od Sudoměřického potoka.
Dne 29. března 2004 se Slovensko stává členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie.